Krkonoše photo diary

Krásný den všem!

Dnes mám pro vás tentokrát už poslední článek z prázdnin a to o krátkém výletu do Krkonoš. Když na ty fotky tak koukám, hned bych někam jela a přitom mě teď čeká jen škola :D  Jsme zvědavá jak se poperu s nástupem na koleje a naprosto jiným učivem. Je to takový ten pocit, kdy se mísí zvědavost se strachem, nicméně o tom třeba někdy příště.

Do Krkonoš jsme vyrazili na pár dní s rodiči na začátku září, takže sotva jsem vybalila z Valencie, už jsem zase balila :D  Počasí se nám zrovna dvakrát nevydařilo, ale i tak jsme se výlet moc užili no posuďte sami a třeba si taky ode mně vezmete typ na nějaký výlet. 

Hned první den nás čekala stezka v korunách stromů. Stezka v korunách stromů je tak profláklá věc a já ji zkusila až teď. Jako krásné a zajímavé to je, to se musí nechat. Stavba je to moc povedená a sjezd tobogánem dolů byl vážně sranda. Nicméně za ty nehorázný peníze co za to chtějí si myslím, že zas takový zázrak to není. Prý ta na Dolní Moravě je lepší, tak třeba ji jednoho dne vyzkouším. 

Na stezku v korunách stromů nám počasí ještě naštěstí celkem vyšlo, nicméně to se pak dost pokazilo a začalo pršet a padla mlha, ale svoje kouzlo to mělo taky. Navíc jsme cestou jedli výborné borůvky a brusinky.

A tady už první návštěva nádherné restaurace Anděl v Peci pod Sněžkou. Ta krémová česneková polévka byla dokonalá a to česnečku moc nemusím. 

Druhý den nás čekal výstup na Sněžku a počasí opět moc nevyšlo, ale vrcholový svařák nám zlepšil náladu. Ze Sněžky jsme šli krásným Obřím dolem a tůru opět zakončili v Peci pod Sněžkou a kde jinde než v restauraci Anděl :D

Uznejte, že ty prostory jsou prostě krásné. A ten štrůdl je maminky, já zůstala jen u svařáku a večer si dala výborně borůvkové knedlíky, ale prý byl moc dobrý.

Třetí den a opět na Sněžce. Tentokrát jsme se nechali vyvést lanovkou a pokračovali po česko-polských hranicích do Špindlerova mlýna. Tentokrát nám počasí vyšlo a to nebe? Dokonalost! Něco takového jsem snad nikdy neviděla a tuhle fotku naprosto zbožňuju. Cesta to je nenáročná a opravdu pěkná a je to něco jiného než klasický výlet na Sněžku. Rozhodně doporučuju.

Na konci česko-polské cesty je restaurace jejíž jméno jsem bohužel zapomněla. Nicméně jsem si tam dala dokonalý fondán, protože kdo by nemiloval tekoucí čokoládu že jo.

Čtvrtý den nás už čekala jen cesta domů a zastávka v Opočně, kde jsme navštívili zámek, který je vážně krásný a rozhodně stojí za návštěvu. Pak už jen oběd a hurá domů.